aristokracie

Aristokracie tvoří úzce elitní skupinu urozených osob, která vládne ostatním. Přináší tak protipól k monarchii, kdy je vláda v rukou jediného panovníka i k demokracii, kde se naopak jedná o vládu, na které se podílí všichni svobodní občané. Extrémní podobou aristokracie je oligarchie. V tomto případě jde o vládu bohatých či zbohatlíků, kteří ovšem nemají urozený původ, ale od ostatních se liší právě nahromaděným bohatstvím.

Pojmem aristokracie je označována obecně šlechta, která má vyšší postavení než ostatní občané. Jde opět o urozenou skupinu lidí, která ze svého původu odvozuje větší práva v porovnání s ostatními občany. Většinou toto postavení plynulo z rodového původu, ale často se bylo možno do řad aristokracie dostat díky jmenování panovníka za zásluhy v určité oblasti, například na poli vojenském.

Termín aristokracie se začal používat už ve starověku, kdy se vlády ujímaly nejpřednější rody v daném městském státě a vytvořily tak vrstvu privilegovaných. Příslušníci jejich rodu pak uplatňovali na vládu nárok z titulu dědičnosti. Tato vrstva se rozvíjela, její moc posilovala. Obrovského vlivu dosahovala především ve středověku, ale v mnoha případech přetrvala i do novověku. Příkladem jsou Medicejové, který ovládali Florencii.

Obecně se dá slovem aristokracie označit i elita v určitém oboru či společenské vrstvě.

Finanční aristokracie

Dalším významem je finanční aristokracie. Tvoří ji vrstva bankéřů a velkých podnikatelů, kteří kumulují zisk a jejich příjmy jsou vysoce nadprůměrné proti ostatním vrstvám obyvatel. Zároveň posuzují společenský a politický vývoj většinou z ryze pragmatického ekonomického hlediska.

Dělnická aristokracie

Kategorii dělnické aristokracie tvoří dělníci, kteří mají mnohem vyšší kvalifikaci než ostatní a jsou tím pádem považováni za vzory pro ostatní. Dále jsou to dělníci v lépe placených dělnických profesích a oborech obecně považovaných za lepší, společensky hodnotnější než ostatní dělnické profese. Například v 19. století byli za dělnickou elitu považováni typografové, sazeči.

Duchovní aristokracie

Do této skupiny duchovní aristokracie spadají významní elitní intelektuálové, kteří svým působením a názory slouží jako vzory. Vnímají společenské a politické dění v širších souvislostech, mají rozsáhlý všeobecný přehled, který převyšuje rozhled průměrného člověka, stávají se proto duchovními vůdci národa, snaží se druhé učit a vést. Jejich aristokratická nadřazenost tedy vyplývá z jejich práce, myšlenek, nikoli z dědičného původu.

Samozřejmě se aristokracie používá i v hanlivém významu, kde označuje vrstvu či skupinu obyvatel, která se neoprávněně vyvyšuje nad ostatní, uplatňuje práva, na která nemá nárok.